Projev při projednávání ratifikace Lisabonské smlouvy v Senátu PČR - 6.5.2009

Lisabonská smlouva pozměňuje dva základní dokumenty, které tvoří primární právo EU. Je to Smlouva o EU a Smlouva o založení ES. Změny v těchto smlouvách prostřednictvím Lisabonské smlouvy vedou k prostoru pro postupnou federalizaci Evropy, aniž by o tomto cíly byla zahájena otevřená diskuse na půdě Evropského parlamentu, národních parlamentů nebo občany členských států. Původní unijní záměr uspořádání svobodných, suverénních států Evropy, vyznávající volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu je nenápadně, leč záměrně nahrazován snahou několika osvícených jedinců o vybudování silného federálního sociálního státu. Jakkoli může být tato snaha podložena dobrým úmyslem, může dle mého názoru vést naopak k rozbití evropské jednoty, která se zatím v unijním uspořádání daří udržet. Přiznání existence právní subjektivity Unie i v ostatních oblastech rozhodování a zavedení dvou zcela nových funkcí – stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku sice přinese akceschopnější fungování Unie navenek, avšak spolu se změnou systému hlasování kvalifikovanou většinou v Radě EU, posílení úlohy Evropské komise, rozšíření pravomocí Soudního dvora nebo to, že právní akty EU budou přímo aplikovatelné v právních řádech členských států bez nutnosti další implementace, otevře cestu k postupující centralizaci moci do Bruselu. a může být stále silněji definována zájmy největších a tedy nejvlivnějších členských států EU a vytvářet příčiny budoucích sporů uvnitř Unie. Federalizaci EU bez řádné diskuse proto musím odmítnout! Záměr záměr posílení společné obranné a bezpečnostní politiky povede ke společné obraně (tedy i možnosti vytvoření jakési společné armády) a to na základě rozšířené kompetence Evropské rady, založené touto Lisabonskou smlouvou. Může se tak stát, a to bez ohledu na dosavadní začlenění členských států EU v NATO a vyvolat tak diskusi o další existenci Severoatlantické aliance. Pokud by tak bezpečnost naší země měla být závislá v budoucnu opět jenom na našem spojenectví s Evropskými státy (eventuelně na naší účasti v jednom Evropském superstátě), mohou se další generace našich občanů do budoucna ocitnout opět v ohrožení. A protože Poslanecká sněmovna promarnila svoji příležitost nahradit toto riziko přijetím ratifikace smluv se Spojenými státy o umístění ozbrojených sil protiraketové obrany USA na našem území, je tento fakt dalším důvodem, proč nemohu pro ratifikaci této smlouvy zvednout ruku.

Jiří Nedoma