Kam směřuje zahraniční politika České republiky? - 12.2.2009

Koncepce zahraniční politiky současné vlády ČR je jasná. Opírá se jak o snahu udržet dobré vzájemné vztahy se sousedními zeměmi, tak o politiku tzv. vnějších vztahů EU, jejíž jsme dnes také součástí. Naše zaměření je zřejmé také z pracovního programu českého předsednictví EU, které klade důraz na prosazení priorit zahraniční politiky ČR. Velký význam v této mimořádné roli hraje mimo jiné i naše úsilí o posílení transatlantických vztahů. V posledních letech tato spolupráce mezi evropskou částí NATO a USA bohužel poněkud ochladla. Euforie 90. let po pádu „železné opony“ byla vystřídána rozdílnými názory jednotlivých států na boj proti terorismu, který se stal novou bezpečnostní hrozbou globálního světa. Česká republika navíc čelí nové vlně hospodářského i vojenského zájmu Ruské federace a vlivu zájmu některých velkých států uvnitř EU. Z těchto důvodů a z důvodů opakujících se historických zkušeností je pro nás přirozené usilovat o dobré vztahy se Spojenými státy a o posílení transatlantických vztahů mezi evropskými a severoamerickými členskými zeměmi NATO. Týká se to jak exkluzivní nabídky USA na umístění prvků protiraketové obrany na území ČR a Polska, ale také plnění našich aliančních povinností v rámci boje proti terorismu. Nelze čekat na dobu, kdy se ozbrojené síly USA s tímto problémem vyrovnají sami, nebo naopak na dobu, kdy se tento boj bude daleko více odehrávat v Evropě. I když mise našich vojáků nepatří jistě v těchto akcích mezi ty početně nejvýznamnější, hrají přesto svou důležitou roli co do efektivity a spolehlivosti. To však platí jen pokud důvěra partnerů v naše vojáky není podkopána váháním našich opozičních politiků, kteří se nejsou schopni jasně dohodnout na prodloužení mandátu působení našich jednotek, tak jak tomu nyní bylo v případě Afghánistánu.

Samotné USA v tomto roce zvýší své vojenské zastoupení v této zemi ze současných 31000 na 44000 vojáků. Od naší mise očekávala aliance navýšení ze 400 na minimálně 600 vojáků. Zatímco v Senátu prošel vládní návrh na navýšení počtu vojáků i bez podpory ČSSD a KSČM takříkajíc na první pokus, v Poslanecké sněmovně byl až napodruhé odsouhlasen teprve kompromisní návrh s menším početním navýšením . Stalo se tak těsně před hlasováním, kdy ČSSD povolila několika svým poslancům tzv. volné hlasování s výhledem postupného stahovaní našich vojáků z této mise. Opozice tak jasně deklaruje, jak v otázce radaru, tak při plnění našich aliančních povinností, odklon od spolupráce v NATO a zaměření své zahraniční orientace spíše na východ. Vychází tak jako vždy vstříc momentálnímu veřejnému mínění (tentokrát na evropské úrovni) při vidině možného získání bodů u svých voličů v blížících se volbách do EP. Toto mínění se nejenom u nás ale i v socializující se Evropě stále častěji opírá o poměrně silný antiamerikanismus. Ten vychází z angažovanosti USA na řešení řady vojenských konfliktů v různých částech světa a vlažného postoje některých aliančních států se na těchto operacích podílet. Evropa si zvykla žít v míru, avšak někteří lidé si neuvědomují, že tento stav nemusí být trvalý, pokud se na obraně svobody a demokracie nebudeme stejnou měrou podílet všichni. A to platí i o vojenských operacích NATO v zemích, které jsou základnami terorismu, vytvářející hrozby a rizika pro dnešní i budoucí generace.

ODS bude proto i nadále usilovat o dobré jméno ČR při působení našich jednotek v rámci NATO a vedle toho též o co nejužší vztahy s USA. Ratifikace smluv o radaru USA na našem území je proto pro nás důležitější, než jeho momentální umístění. Nese totiž sebou rozvoj vzájemných vztahů v celé řadě vojenských i civilních oborů.